O orgonitech
Vimona
Netvořím jen orgonity. Tvořím malé vesmíry.
Každý začíná stejně – prázdnou formou, představou a materiály. A přesto nikdy nevím, jaký bude ten příští. Každá vrstva reaguje na tu předchozí, barvy spolu vedou tichý dialog, prolínají se a vznikají nové tvary a detaily, které nelze předem naplánovat.
Orgonity Vimona nevznikají podle šablony. Nevznikají ani jako dokonalé kopie předchozích výrobků. Každý je originál, protože jinak ani vzniknout nemůže. Vlastně se to děje samo. Jen tomu dávám prostor.
Někdy se v nich setká oheň s ledem, mlha s čistým světlem a hlubina s jiskrou života. Jindy připomínají oceán, zimní krajinu, vzdálenou galaxii nebo tichou mlhovinu. Každý člověk v nich může objevit něco jiného. A právě v tom spočívá jejich jedinečnost.
Nehledám okamžik, kdy vznikne dokonalý výrobek. Nechám přijít moment, kdy se zdánlivý chaos promění v harmonii a z barev vznikne celek, který působí, jako by existoval odjakživa.
Věřím, že některé věci si člověk nevybírá. Jen je najde.
Netvořím proto, abych dosáhl předem stanoveného výsledku. Tvořením výsledek teprve vzniká.
A když je hotovo, není co poměřovat vůči nějaké normě.
„Je to správně?“
„Je to dost dobré?“
„Mělo to být jiné?“
Je to to, co jsem vytvořil.
A pokud neexistuje objektivní norma, která říká, jak přesně měl ten konkrétní kus vypadat, pak jeho hodnota není vyvratitelná tím, že se někomu nelíbí.
Někdo může říct: „Mně se to nelíbí.“
Ale nemůže říct: „Je to špatně.“
Protože neexistuje norma, podle které by to bylo špatně.
Sériový výrobek má normu.
Originál má autora.
A u originálu není dokonalost v tom, že odpovídá nějakému ideálu.
Dokonalost je v tom, že přesně takhle vznikl.
Obsah těchto odkazů vyjadřuje názory autorů a neslouží jako návod k léčbě. Orgonit je umělecký předmět pro harmonizaci prostoru.